Pohádky

   Na lesní mýtině v chatě pod hřebenem,
   žil malý Smolíček s dobrákem jelenem.
   Aby si v pustině ukrátil chvíli,
   vymyslel brannou hru o závod k cíli.
   Poslal vždy jelena natrhat brusinky,
   a potom zavolal kámošky jezinky.
   Ty ho hned k jeskyni vlekly za pačesy,
   Smolíček záhy však zařval jak na lesy:
   „Za doly, za hory mé zlaté parohy, kde se pasou?
   Smolíčka pacholíčka jezinky nesou.”
  
   Jelen:
   „Teď abych uháněl do stráně nahoru,
   ten blbec už zase nezavřel závoru,
   mám já to po daru na stará kolena,
   lítat furt po lese jak sova pálená!”
  
   Tak jelen vyrazil zachránit Smolíčka
   a jednu z jezinek při tom kop do líčka.
   Té ihned naskočil moncl jak jelito,
   v místě kam dopadlo to sudokopyto.
  
   Jezinka:
   „Na lesní žínku si vstáhl své kopyto?
   Víš-li, ty surovče, jak vůbec bolí to?
   Ted už se nedivím, že tvoje parohy,
   rostou ti až někam do výše oblohy.
   Jestli si i svou laň nakopal do líčka,
   zahnula a teď máš bastarda Smolíčka!”
  
   Basta... Smolíček:
   „Že já tě, jezinko, přetáhnu potahem?
   Co na tom, že máma utekla s medvědem?
   Až přijde říje zas, jelen zadupá
   a maminek bude, že nestačí chalupa!”
  
   Jelen:
   „Maminky budou, o to se postarám,
   jen jestli nějaká z nich vydrží do jara?
   Občas se snad každá prohřeší nevěrou
   a navíc, potvory, moc toho sežerou.
   Proto je občas do lesa vyvedu,
   procházkou na dostřel jednoho posedu.
   Myslivci jsou sice slepý jak patrony,
   zvládnou však potrestat splašený hormony!”
  
   A jak ztrestat Smolíčka pacholíčka?
   Opíše projevy Grebeníčka!