Básničky

   Milovat tě, to je kříž!
   Ale líbíš se mi, to snad víš.
   Jseš hádanka s tajenkou,
   co nikdy nemohu rozlousknout.
  
   Už znám tvůj rub i líc,
   snad proto miluji tě čím dál víc.
   Mých pár písmenek mezi řádky
   a ani nevíš, kolik je v nich lásky.
  
   Však co mám ještě psát,
   přece ti nemohu lhát!
   Mé touhy jsou nevinné a prosté.
   „CHCI TĚ!” To je snad jasné!
  
   Mně však stačí, když se budeš smát
   a mít mě alespoň trochu rád.
   I když nemohu poručit tvému srdci,
   já přesto jiného nechci.
  
   Baví mě s tebou se smát
   a nechávat si o tobě zdát.
   Hovořit s tebou mohla bych věčně,
   jsi jako nebe, taky nekonečné.
  
   Už o tobě vím i to, co není,
   však chci se vloudit do tvého snění.
   Teď do dlaní svých sevři ruku mou
   a nech se volně unášet tmou.
  
   Uvidíš, jak hvězdy se lesknou
   s noblesou hezkou.
   Jen tak po hvězdách půjdem,
   hlavně že spolu chviličku budem.
  
   Jen tak po mléčné dráze plout
   či jen tak tiše kráčet tmou.
   Stále se na sebe koukat
   a na kometě se houpat.
  
   Jít jen tak vedle sebe
   a říct ti: „CHCI JEN TEBE!”
   Pak budu jak měsíční svit,
   jak hvězdiček třpyt.
  
   Pak z mléčné dráhy budem pít
   a dlouho společně snít,
   o domečku se zahrádkou
   či lodičce s posádkou.
  
   Teď se mé slzy
   dostaví již brzy.
   Však jen tvojí vinou,
   při pomyšlení, že chceš jinou!
  
   Slzy pálí již moc a moc,
   vždyť jsem proplakala celičkou noc,
   protože chci být jen s tebou,
   tak proč necháš čas jen tak volně plynout?
  
   Jsi slza, kterou teď v oku mám,
   ale pokud budeš chtít, pláče se pro tebe vzdám!
   A tak loučím se se slzou na víčku
   a pomalu zhasínám svíčku
   a v hlavě mám jen tebe,
   jsi mé blankytné nebe.