Básničky

   Z tuctu kluků
   vybral mi Tě sen,
   chvíli před tím,
   než přišel den.
  
   Tu noc připlul
   ke mně koráb
   brázdící se
   po hlubokém
   nočním spánku
   a z nákladů snů
   mi jeden věnoval,
   ten sen mě k tobě
   skoro přikoval.
  
   Tak jako Taťána
   pozvala Oněgina
   do višňového sadu,
   i já napsala.
  
   Přišel jsi a já Tě
   nerozvážně zlíbala.
   Se slovem mrazu
   jsi řekl, abych
   toho nechala.
  
   Studem rozkvetly
   mi v tvářích růže,
   kdo za to může,
   kdo za to může?
  
   Se smíchem
   po ranním rozednění
   kolegům do placu
   jsem dala toto vyprávění.
   Vždyť to byl jen sen.
  
   Pak přešel první,
   druhý, třetí den
   svým láskám začala
   jsem dávat sbohem.
  
   Stala se
   zapáleným stohem.
   Naději s vášní
   vkládala do veršů.
   Kolik je to už dnů?
   Kolik je to už dnů...
  
   Na konci básní
   tvůj monogram byl.
   Zvědavost kolegů
   přivábil
   a ty ses strašně
   urazil.